Encyklika ke svátku Kristova Vzkříšení 2019

Řecká pravoslavná starostylní církev
Posvátný synod
Kannigos 32
106 82 Athény
Řecko

Encyklika ke svátku Kristova Vzkříšení 2019

„Pojďte, přijměte Světlo ze Světla nehasnoucího,
a oslavujte Krista, který vstal z mrtvých!”

Milovaní otcové a bratři, děti vzkříšeného Pána!

V zářivém a největším svátku všech svátků, v této slavnosti nad všechny slavnosti dává nám Vítěz nad smrtí, náš Pán Ježíš Kristus, nehasnoucí Světlo Vzkříšení a života. Ve Své svaté Církvi nás radostně povzbuzuje a vyzývá, abychom se již nebáli a nezůstávali ve studené temnotě vášní a hříchu, ale abychom zažehli svíce svých srdcí od viditelného Světla, které proudí z Jeho svatého hrobu. A co je nejdůležitější – zve nás, abychom nechali osvítit své duše v průběhu toho, jak se budeme celým srdcem účastnit Jeho slavnostního Zmrtvýchvstání. Tak umožníme Světlu Vzkříšení, které naplňuje všechno „nebeské, pozemské i podzemní“, aby nás osvítilo zevnitř:

„Nyní vše naplněno jest světlem, nebe i země i podsvětí,“ oduševněle pěje svatý pěvec Jan Damašský. Vždyť věčné Božské Světlo Vzkříšeného Pána Krista naplnilo dokonce i ponuré peklo, tím jak do něj sestoupilo!

Proč se tak stalo? Protože předtím lidé žili kvůli hříchu ve tmě a zlo jim dokonale vládlo. Byli jsme drženi v okovech otroctví smrti. Náš nepřítel, ďábel, tento „vrah pokolení lidského“ (J 8, 44), byl plný sil a pyšnil se, jak nás oklamal.

Avšak Kristus Spasitel, pravé Světlo, nás skrze Svou bezhříšnou smrt na kříži vykoupil z tohoto hanebného otroctví a vyvedl nás z tohoto nesnesitelného stavu. Ve Své nesmírné lidumilnosti a nevýslovné lásce se dobrovolně rozhodl, že podstoupí smrt, a to proto, aby sestoupil do království pekla a setkal se tam se spoutanými dušemi všech zesnulých lidí od počátku stvoření. A tehdy se stalo, že zničil peklo bleskem Svého Božství a tak zrušil království smrti a hříchu a zahubil našeho nejhoršího nepřítele, a jako Nový Adam nám přinesl svobodu a vysvobození.

Sv. Řehoř Theolog zdůrazňuje, že náš nejblaženější Pán to vše vytrpěl proto, „aby vzkříšením těla poskytl spásu Svému obrazu a znovu obnovil člověka“ (Řeč VII, 23).

I apoštol Pavel se při své obhajobě před Židy a pohany takto ptá: „Což, zdali se za věc neuvěřitelnou soudí u vás, že Bůh mrtvé křísí?“ (Sk 26, 8). Vzkříšení totiž bylo pro apoštola zcela hmatatelnou a nepochybnou realitou. On sám, když byl ještě Saulem – pronásledovatelem křesťanů, obrátil se k víře díky Světlu, jež jej ozářilo z nebe a které bylo jasnější než slunce; v témže okamžiku zaslechl hlas vzkříšeného Ježíše Krista, který mu nejen vyčítal pronásledování vedené proti Němu, nýbrž jej také vyzýval, aby vstal z mrtvých, postavil se a přijal od Něj přeslavné poslání: „otevřít oči jejich, aby se obrátili od temnosti k světlu a z moci satanovy k Bohu, aby přijali odpuštění hříchů a podíl mezi svatými skrze víru ve Mne“ (Sk 26, 18).

Víra v zářivé Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista osvobozuje a osvěcuje člověka, a naopak, nevíra a hřích, který ji doprovází, člověka zotročují a zatemňují.

Temnota vládne pouze těm, kteří jsou zatvrzelí „ve zlých skutcích“ (Kol 1, 21), tj. v nevíře a duchovním klamu. Těm, kteří jsou odcizeni od Boha natolik, že považují hřích za svou přirozenou potřebu a životní smysl, a proto také hřích ospravedlňují a tak upadají do agnosticismu a bezbožnosti.

Je však třeba zdůraznit, že i lidé věřící, přivyknou-li ke zdánlivě malým hříchům, které si tak zamilují a pak se je snaží ospravedlňovat (neboli, jak říká sv. Basil Veliký, „radují se z temnoty“) – i takoví ztrácejí Světlo a věčný Život!

***

Děti vzkříšeného Pána!

V Kristově Církvi se skrze Pravoslavnou víru a dobré skutky stáváme „spoluobčany svatých a domácích Božích“ (Ef 2, 19), získáváme vyšší, duchovní, charismatický život a jsme „Světlem v Pánu… synové světla“ (Ef 5, 8), dětmi Vzkříšení (Lk 20, 38).

Prostřednictvím naší účasti na Kristově utrpení budeme schopni přijmout a zachovat tento Boží dar až do konce a tak se staneme hodnými přijetí věčných Božích blah. Staneme se účastníky Vzkříšení a zbožštění, jak po tom ze srdce toužil sv. Řehoř Teolog: „Musím vstoupit do hrobu společně s Kristem, vstát s Kristem, stát se spoludědicem Kristovým, stát se synem Božím a samotným Bohem.”

Proto bychom neměli propadat malomyslnosti a obávat se problémů a potíží, se kterými se setkáváme v našich životech. Obětavé plnění přikázání by nás nemělo děsit. Skrze duchovní lásku a zbožnou horlivost nechť zasvětíme náš život Kristu, který za nás trpěl a z mrtvých vstal. Přinesme Mu své modlitby, lásku, zdrženlivost, naději, pokoru, odpouštění, milosrdenství a trpělivost, především však svou účast v kajícně přijímaných svatých Tajinách. V žádném případě nepropadejme lenosti a nedbalosti, nepodléhejme namyšlenosti a sebechvále, nepovažujme se za duchovně úspěšné a dokonalé. Jsme přece vždycky dlužníci, „služebníci neužiteční“, a „což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme“ (Lk 18, 10). Neustále se před námi otevírají světlé obzory a nejjasnější vrcholky dokonalosti, které nás volají „k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši“ (Fil 3, 14).

Nechť je nám světlá oslava svaté Paschy zde na zemi závdavkem nevýslovné Boží slávy a věčné, zářivé Paschy na nebesích. Amen!

Kristus vstal z mrtvých!

Svatá Pascha, 2019

Arcibiskup athénský
† Kallinikos
a členové Posvátného synodu


Nicefor.Info