Řecká pravoslavná starostylní církev
Posvátný synod
Kannigos 32
106 82 Athény
Řecko
†
Synodní encyklika ke svátku Narození Krista roku 2020
„Ať veselí se celé stvoření, neboť hle, před věky jsoucí Tvůrce rodí se v Betlémě a tělesně se zjevuje jako dítě.“
(Kánon předsvátku Narození Krista, 23. prosince, 4. píseň)
Milovaní otcové a bratří, děti v narozeném Pánu,
náš Pán Ježíš Kristus se narodil a radost ozářila celý svět! Bůh Slovo sestoupil s nebe a stal se člověkem na zemi, aby bylo dosaženo sjednocení a obecenství „Boha s lidmi“! Neboť dokud Bůh přebýval ve výšinách Své velkoleposti „na nebesích“ a my jsme zůstávali v ponížení svého pádu, „nemohli jsme mít účast na Jeho dobrotě ani podíl na Jeho lidumilnosti a rozdělovala nás hluboká a nepřekonatelná propast,“ jak praví sv. Řehoř Theolog (Slovo 41,12). Boží dobrotivost se však zjevila a Jeho lidumilnost zvítězila.
V noci, kdy se v judském Betlémě narodil Kristus, se proto rozezněla píseň života, píseň andělská a nebeská. Svatí andělé obklopili Božské Jesle jako cherubínský trůn a „zapěli Sláva Bohu na výsostech!“ (Kánon předsvátku, 23. prosince, 9. píseň). Tuto andělskou melodii, jejíž krásu a sladkost nelze s ničím srovnat ani jakkoli sdělit, se snaží svými oslavnými zpěvy napodobit Kristova Církev na zemi, aby vyjádřila radost svých dětí z velkolepého svátku. Událost, kterou slavíme, je však natolik vznešená a nevyslovitelná, že veškeré naše lidské snahy o vyjádření vděčnosti zůstanou vždy jen chabými a nedostatečnými pokusy.
Přesto se máme i my účastnit této nebesko-pozemské slavnosti, neboť jsme jako lidstvo přece jen také přinesli dar: „Matku Pannu“! Vládkyně Bohorodice, nejčistší Matka narozeného Emanuela – toť ten nejdrahocennější a nejvznešenější dar, před nímž se sklání země i nebe, vše pozemské i nebeské.
***
Na svátek Narození Krista se celé stvoření naplňuje radostí a veselím. A tak žádný smutek ani pesimismus tohoto světa nemohou zatemnit veliký optimismus naší Církve! Syn a Slovo Boha Otce, náš Pán a Bůh Ježíš Kristus, náš Stvořitel i Vykupitel, vstoupil v Duchu Svatém do dějin, a to jedině z lásky, aby nás zachránil od zhoubného viru hříchu, od jedu a hořkosti ďábla, od temnoty rozkladu a smrti. Věřící lidé radostně jásají, rozníceni svatou zbožností a duchovním dojetím, a pravoslavně opěvují „bohatství theologie“. Naproti tomu lidé nevěřící – ať by jich bylo sebevíc – strádají v mrazu nevíry a nevědí, kam směřují, ani to, jaký bude jejich konec. Sevřeni úzkostí snaží se využívat nových výdobytků a nepochybně pozoruhodných možností současných technologií, aby mohli bojovat s „neviditelnými nepřáteli“, kteří již nelítostně útočí proti domýšlivému lidstvu a odhalují jeho naprostou nemohoucnost. Technokraté a materialisté přitom dospívají k vrcholu sebeklamu, když věří, že jsou sami schopni „přivést na vyšší úroveň“, „znesmrtelnit“ a „zbožštit“ nevykoupeného člověka, činíce jej tak věčným zajatcem jeho nesvobody a jeho odpadnutí od Boha. Tito pošetilí lidé nechápou, že slouží silám rozkladu a smrti, jakož i tomu, kdo se skrývá v pozadí a svádí „celý svět“ (Zj 12, 9).
***
Milovaní bratří v Kristu,
nedejme se vystrašit temnými scénáři pokračování našeho života v nových podmínkách, které se právě utvářejí. Nezapomínejme, že Pánem dějin je věčný vítěz Kristus, náš Spasitel, který byl podroben nemilosrdnému pronásledování již od samotného Svého božského Narození, předpovídaje tak Svou smrt a pohřbení, a který proto – skrze mocnou a vítěznou pokoru Svého krajního ponížení – odhalil knížata a mocnosti temnot, zahanbil poražené a potupené démony a vítězně je vyvedl před soud (srov. Ko 2, 15).
Pro Jeho věrné, pro ty, kteří s Ním zůstanou neochvějně až do konce a s trpělivostí projdou všemi pokušeními a zkouškami pro Jeho svaté jméno, je připravena nepomíjivá koruna a věčné království nepopsatelné a nepředstavitelné krásy.
Jedině Pán – pramen naší živé naděje a odvahy – má moc ukázat a poskytnout neočekávaná řešení v každé bezvýchodné situaci našeho života. Temné myšlenky a předtuchy nás trápí obvykle tehdy, když se v životě dostáváme do extrémně složitých podmínek. A právě v takových chvílích je třeba rychle oživit naši duši – tím, že se rozpomeneme na dobrodiní, která Hospodin tak živě a jasně ukázal v našem životě a která nám může ukázat znovu, jestliže Jej s vírou poprosíme: „A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ (Mt 21, 22) Modlitba spojená s pokáním a živou vírou najde bezpochyby odezvu, ať už dříve, či později.
Toho, kdo pevně doufá v Boží pomoc, bude chránit milosrdenství Páně, zatímco bič soužení dolehne pouze na nekající se hříšníky: „Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.“ (Ž 32/33, 10)
Ať pohlédneme na víru, dějiny a zkušenost Církve i našich světců z jakékoli strany, všude zcela jasně uvidíme zázračné potvrzení a zjevné důkazy toho, že „Hospodin je blízko všem, kteří volají k Němu“. (Ž 144/145, 18).
Pouze nesmíme přestat v tomto svatém a spasitelném volání, skrze něž se nám dostává všemožného požehnání – jen tak se zbavíme veškeré nejistoty a strachu o věci přítomné a zvláště budoucí. A ať se děje cokoli, ať se v našem životě utvářejí jakékoliv podmínky, stačí, když zůstaneme s naším Spasitelem, v Jeho Těle, v naší svaté Pravoslavné Církvi, abychom se stali hodnými Jeho Nebeského Království. Amen!
svátek Narození našeho Pána Ježíše Krista 2020
Kristus se rodí!
†
arcibiskup athénský Kallinikos
a ostatní členové Posvátného synodu
Řecký originál zde.
https://orthodoxiachristiana.cz/synodni-encyklika-ke-svatku-narozeni-krista-roku-2020/
